Little Live Lady

Little Live Lady

28.2.16

Přečteno: únor 2016

Přeju krásnou neděli přátelé!

Sice únor ještě běží, ale do zítřka už asi žádnou knihu přečíst nestihnu… A tak se tu dneska mrknem na únorové přečteno. Začíná se ukazovat, že mou optimální duševní potravou na měsíc jsou 3 knihy (minulý měsíc taky a loni… jeje, tolikrát, že to ani nespočítám ;o)). Není to moc, ale lepší než nic. Teda pro mě. Myslím si totiž, že bez knížky v ruce, kabelce, batohu,… bych to ani nebyla já. No fakt!

Tak jdem na to - k dnešnímu článku doporučuju nasednout do vlaku! (však sami uvidíte ;o))


Agatha Christie - Vlak z Paddingtonu


Anotace:
Ukázka autorčiny suverénní vypravěčské formy, bohaté imaginace, dějového napětí a obratné zápletky. Detektivem je tu slečna Marplová, stará dáma z anglické vesnice, která pod bezbranným vzhledem skrývá vynikající pozorovací a dedukční schopnosti a na základě intimní znalosti lidí dokáže bystře odhadnout jejich povahy. V této detektivce řeší záhadu zločinu zahlédnutého v kupé jedoucího vlaku. Děj uvádí čtenáře do ponurého měšťanského domu, kam na žádost slečny Marplové pronikne její mladá pomocnice Lucy, aby hledala ukrytou mrtvolu. Dívka slečnu Marplovou průběžně informuje o svých objevech a ta už na pachatele obratně nachystá past.


Co na to já:
Největší část téhle knížky jsem asi přečetla ve vlaku… Byla jsem na cestě pro auto (paradox), jeden vlak měl 30 minut zpoždění, další mi ujel… A tak bylo na čtení času dost. Slečna Marplová jako většinou nezklamala. Líbilo se mi prostředí domu, kde se děj odehrává a moje fantazie jela naplno při představách o tom, jak to tam muselo vypadat. Zápletka byla dobře vyhrocená a abych řekla pravdu, až dost pozdě jsem přišla na to, kdo byl pachatelem. Ale to jsem celá já, většinou čekám s napětím až do posledních stran ;o)



Klaus Eckhardt - V Agia Galini číhá smrt

Anotace: 
Soukromý detektiv Jak Anatolis se nudí. Jeho přítelkyně Marika odcestovala a ve známé turistické destinaci Agia Galini na jihu Kréty zatím není žádný velký ruch. Jenže pak najdou na pláži po útesem mrtvého turistu. Byla to nehoda, sebevražda, nebo dokonce vražda? A pak se začne situace zamotávat

Co na to já:
Hodně čtivé! Měla jsem občas problém s rozeznáním všech postav - příběhem jich prostupuje celkem dost - naštěstí měl ale autor skvělý nápad! Na začátku knihy je totiž seznam všech a tak když si nejste malinko jistí, můžete se do něj kdykoliv podívat. Ne že bych to teda dělala, ale nápad je to dobrý. Já si radši počkám, jestli mi to dojde… A došlo. Musím říct, že dost dlouho mi všechny události nedávaly smysl, říkala jsem si jak to spolu všechno může souviset… A světe div se, souviselo to spolu fakt skoro všechno! Závěrečné rozuzlení bylo skvělé, i když na mě už trochu "moc". No, uvidíte až si tuhle poctivou "detektývku" z krásného řeckého městečka přečtete sami ;o)


Paula Hawkins - Dívka ve vlaku

Anotace: 
Kniha roku 2015. Román, který si podmanil všechny žebříčky bestsellerů na obou stranách Atlantiku, trhá rekordy v rychlosti prodeje a je kritikou označován za letošní Zmizelou. Potřebujete vědět víc? Rachel dojíždí ranním vlakem do Londýna. Den co den si prohlíží útulné předměstské domky, a když vlak na chvíli zastaví u návěstidla, naskýtá se jí pravidelně letmý pohled do soukromí mladého páru. Postupem času Rachel začíná mít pocit, že ty dva lidi zná. Představuje si, že je zná. Dá jim dokonce jména: Jason a Jess. Jednoho dne však zahlédne něco, co ji šokuje. Stačí pouhá minuta, než se dá vlak zase do pohybu, a náhle je všechno jinak… Krátce nato se Rachel dozví, že se její“ Jess pohřešuje, a proto se rozhodne obrátit na policii. Není si jistá, zda tím nenadělá více škody než užitku, zatímco se stále více zaplétá do příběhu, který není její, ale jenž nakonec obrátí naruby život úplně všem…

Co na to já:
Vezmeme to hezky popořádku… Knížka se mi líbila, četla se mi taky celkem dobře, jen prvních cca 130 stran jsem se nemohla začíst. Nevím proč, asi se mi příběh nezdál dostatečně poutavý a nepřitáhl si mě. Ono řekněme si pravdu - číst o tak trochu alkoholičce co každý den jezdí do imaginární práce a čučí z okna vlaku není úplně trhák (kdo z nás to někdy nezažil?). Pak se trochu něco začalo dít, ale to už jsem zas tušila, kdo za to může (což je u mě DOST neobvyklé!). Každopádně ke konci kniha pěkně jede, nikde se moc nezadrhává a příběh graduje až do úplného konce, kde se i trochu zklidní. Přiznávám, že ten konec jsem slupla jak malinu, jen mě trochu mrzí, že to takhle nešlo celou dobu..  PS: rozhodně to není nová "Zmizelá" - mojí reakci na tuhle knihu najdete tady.


Tak a to je konec únorového vlakového přečteno. Četli jste nějakou z knih? Nebo máte tip na nějakou lepší, zajímavější, vtipnější,… jakoukoliv? Tak mi napište!

Pac a pusu D*

21.2.16

I have a dream...


Pro upřesnění - nepíšu názvy článků v angličtině (fajn, kromě DIY, ale to je spíš univerzálština) a nesnáším skupinu ABBA (a název článku se opakuje v jedné jejich písničce). Jo a tenhle článek nemá nic společného s Martinem Lutherem Kingem. To jen tak, abyste věděli…

Dnešní článek ale nebude ani o jednom. Oboje se objevilo jen v úvodním slovu (dá se tomu tak říkat?) a víc to vlastně s dalším textem společného nemá.

Jde o to, že mám sen.

Teda nemám jen jeden, ale zrovna k tomu jednomu se tu dneska chci upnout. Takže:

Mám sen.

Mám sen o tom, mít svůj vlastní pracovní stůl.

Zdá se vám to divné? Nenormální?

Co já bych za něj dala. Není to tak dlouho, co jsem po několika letech svůj vysněný pracovní stůl měla. Byl dost široký, dalo se na něm zároveň psát a sledovat něco na PC (jo, to jsem ještě měla pevný počítač). Byl dost dlouhý, takže na jedné straně bylo zmíněné PCčko a na straně druhé šicí stroj… Mezi tím nějaké pořadače, šanony, psací potřeby… Prostě vše v jednom. Až poslední dobou si uvědomuju jak moc mi chybí.

Jak jsem bez něj doslova marná.

Jak mě bolí záda, protože sice vypadá skvěle když s notebookem sedíte v křesle (kdo to vidí, co?), ale pohodlné to je jen občas. Jak musím šicí stroj tahat ze skříně a opět se u něj hrbit, protože sedím v tom samém křesle jako s notebookem (abych do něj ještě zarostla, to by chybělo!). Jak nemám jen svůj vlastní pracovní prostor v pohodlí domova!

V dnešní době plné různých možností je pro mě prostě nemožné mít vlastní pracovní stůl.

Proč?

Mám malý stan… Mě na nohy táhle… (už druhej song dneska, všímáte si, jo?).

Prostě se mi do našeho pronajatého maxibytu nikam nevejde. Tak si o něm nechávám zdát a nemůžu ho dostat z hlavy.

Prostě láska na celý život!

foto pinterest

7.2.16

Přečteno: leden 2016


2016

Nepřestávejte se točit, nepřestávejte se bavit, pokračujeme v jízdě!

Tímhle pouťovým vyvoláním vás vítám u prvního dílu série přečteno, tentokrát pro rok 2016!

Rozhodla jsem se v přehledu přečtených knih pokračovat i přesto, že celkově tyhle články zrovna moc úspěšné nejsou… Ale na to já s…. i nechci hrát! (co jste si mysleli?!? ;o)).

Tak jdem na to!

Stephen King - Pytel kostí

Anotace:
Ústřední postavou tohoto románu je spisovatel Mike Noonan. Ztratil tragicky ženu a s ní i nenarozené dítě. O to urputněji se ujme mladé ženy Mattie, která ovdověla a jejíž movitý tchán jí chce připravit o dcerku. Po celou tu dobu je trýzněn nočními můrami a jeho dům se mění v čím dál tím záludnější past. Je na vině Noonanova žena, která mu zatajila, že čeká dítě, či někdo, kdo bydlel v domě kdysi dávno?
Odpověď je skryta v umně provázaném ději, jenž spojuje horor s love story a nalézá přirozené řešení v propojeném osudu děvčátek, jejichž jména začínala, či měla začínat písmenem "K".

Co na to já:
V mém seznamu přečtených knih asi Pan King nepřekvapí. Jo, můžu ho. Hodně. A jen doufám, že pro mě vždycky bude nějakou skvělou knihu mít. Pytel kostí. Abych byla upřímná, vůbec jsem se ze začátku nemohla začíst. Sice děj vcelku jede už od začátku, vy jen čekáte co přijde dál, říkáte si "jak to, že Mike nevěděl o těhotenství své ženy?" a napadá vás plno dalších otázek, takže zvědavost vás žene dál a dál… Mě to ale trvalo asi 100 stran, než jsem se ke knížce cítila "připoutaná". Ještě že tak! Dějí se šílenosti, to snad není možný, ne, nechoď tam, COŽE?!? A tak dál, prostě vás nenechá oddechnout. Konec je na můj vkus už trochu přes čáru, ale kdo má rád lehce paranormálního, určitě si přijde na své!

John Green - Papírová města

Anotace:
V Paper Towns se vám dostane příběhu o dospívání. Margo už se dávno s Quentinem nebaví a přátelí se s jinými, a na škole je považována za legendu. Může za to zejména její nespoutanost a časté dobrodružné několikadenní výpravy, kdy její rodiče šílí strachy i vzteky. Jednoho dne však Margo nečekaně zaklepe na Quentinovo okno a uprostřed noci ho vtáhne do jednoho z margovského dobrodružství. Druhý den se Margo neukáže ve škole, pak ani další. A Quentin zjistí, že pro něj zanechala vodítko, jak ji najít… Quentin začne pátrat a čím víc se noří do záhadného zmizení, tím méně si je jistý, kým vlastně Margo byla a jestli ji vůbec znal. Co vlastně chce on sám? A co jsou papírová města, na která Quentin ve spojitosti s Margo neustále naráží?

Co na to já:
Tohle je něco úplně jiného než King. Absolutně. Pro mě první vánoční kniha od přátel. Všude na Greena slyším jen chválu, jeho knihy všichni milují… Já si teda nejsem úplně jistá. Po prvních stránkách jsem si připadala cca v 8. třídě a přemýšlela jsem, jestli knihu nenechám ještě trochu odležet. No nenechala jsem, začetla se, ale že by to byla závratná pecka? Za mě ne. Čte se dobře, děj ubíhá, některé úvahy a myšlenky pro mě byly až překvapivé vzhledem k ostatnímu ději. To bylo rozhodně velké plus. Ale asi to úplně nebude moje krevní skupina… Takže tak 50/50.

Radka Denemarková - My 2

Anotace:
V roce 2014 se v Praze sejdou dva lidé. Ema a Tony. Ema je na útěku z nešťastného manželství, Tony je oblíbeným kadeřníkem. Oba se chtějí líbit mužům… Příběh MY 2 je jemná i drsná miniatura o dnešku. Přitom nadčasová. O lásce mezi lidmi, co vlastně znamená a jak málo nebo jak mnoho znamenat může. I v tom nejvšednějším z oblasti lásky se skrývá hraniční poloha. A nakolik záleží na sexuální orientaci? Jsme jen erotický mechanismus? Proč jsou vazby mezi lidmi pohodlně uvolněné, ale právě proto tak děsivě nespolehlivé? Kam postoupilo odtržení sexu od emocí, proč se tak často zaměňuje láska za sex? Lidé se ve vztazích navzájem "zabíjejí", krok za krokem. Manželská i volná láska se často ukrývají za masku falešného štěstí. Jsme v kontaktu přes nespočetné sítě, ale ty nás paradoxně drží v povzdálí. Pro film MY 2 vznikl příběh o křehkosti, neduživosti a zranitelnosti našich vztahů a je trestí toho, co do něj napadalo z dnešní doby jako do trychtýře. Tato kniha je literární předlohou k celovečernímu filmovému debutu režisérky Slobodanky Radun MY 2. Slogan k filmu zní: Love story pro 21. století.

Co na to já:
Opravdu miniatura. Nejdřív jsem nechápala, pak se smála, něčemu divila a ve výsledku jsem knížku "vdechla" asi za tři cesty metrem (jezdím z jednoho konce Prahy na druhý). Hodně zajímavé pro mě byly citované pasáže z jiných knih i styl, jakým je kniha napsaná. Připomínala mi spíš scénář nebo přepis filmu a je myslím dobré někdy zapojit ještě víc fantazie než jsme zvyklí. Jakmile jsem ale přišla tomuhle stylu na chuť, nemohla jsem přestat. Sice ještě pořád nechápu jak je možný že Tony Emu nevyhodil hned druhý den ráno (no jako skoro cizí člověk se mnou najednou bydlí v bytě? Ani náhodou!), ale ve výsledku jsem ráda - vždyť by pak nebylo o čem číst ;o).

No a to je vše, přátelé!

Pac a pusu D*