Přečteno: leden 2015

Ahooooj!

 

Rozhodla jsem se, že když blog (úspěšně) přečkal svůj první rok, mohlo by se tu objevit nějaké nové téma. A pro mě jsou posledních pár let aktuálním tématem knihy. Jak už jste se tu mohli několikrát dočíst, jsem tak trochu knihomol a hlavně klasické (= papírové) knihy mě prostě berou :o). Nehodlám psát recenze, spíš jen svůj objektivní a nezaujatý pohled na to, jak se mi která kniha líbila nebo taky nelíbila. A neříkám, že to bude všem po chuti, každý jsme jiný a každý máme rádi něco jiného.

 

Nemám žádné odborné vzdělání, jsem jen člověk, který rád čte a má celkem různorodý záběr. A tak tu nenajdete jen samá "superdíla", klasiky a bestsellery ale i něco jednoduššího, nenáročného a nebo naopak pořádnej krvák. Romantiky moc nečekejte, tu úplně nemusím, ale neříkám, že se neobjeví nikdy ;o). 

 

Jdeme na to!

Lilian Jackson Braun - Kočka, která cítila krysu

Anotace:

Podle Jima Qwillerana není nic horšího než zůstat na suchu, bez pomoci. A přesně to se mu stalo, když v Moose County uhodilo rekordní sucho. Zaskočilo ho to a po několika požárech historických objektů místních šachet i ohromilo. Místní většinou soudí, že je to počasím, avšak Qwilleran se domnívá, že jde o žhářství. A když pak po záhadném výbuchu dojde i k hrůzostrašné vraždě, začne se intenzivně pídit po odpovědích. Naštěstí Koko vytuší pravdu i na dálku.

 

Co na to já:

Jednoznačně palec nahoru! Tyhle detektivní kočičí příběhy nejsou jen tak ledajaké a já už před touto knihou četla tři jiné. Cyklus Kočka, která… má celkem 29 knih a já tajně doufám, že se všemi prokoušu. Tahle pro mě měla celkem nečekaný konec (který vám samo nemůžu prozradit ;o)) a jako vždy jsem se bavila nad důvtipem a detektivním umem kocoura Koka. Pokud máte rádi záhady, tajemství, humor a kočky jsou tyhle knihy pro vás jako stvořené!

Raine Miller - Oči dokořán

Anotace: 
Před Ethana a Brynne staví život samá překvapení. Temné stíny minulosti se pokoušejí zničit vášnivé pouto, které je k sobě váže, a to i přes slib, že je už nic nerozdělí. Zničující ztráta a příslib nové naděje jim otevírá oči a oni si uvědomují, co je pro ně nejdůležitější. Zvládnou oba milenci překonat bolestivou minulost, která je neustále pronásleduje? Dokážou se vypořádat s osobou, která má v plánu postarat se během olympijských her o notné rozptýlení? Brynne a Ethan mohou ztratit všechno. Podaří se jim situaci zvládnout a vybojovat si to nejcennější, po čem touží – společnou budoucnost? 

Co na to já: 

Strašná blbost. Jedná se o třetí díl jakési ságy (nečekaně!). Kolegyně z práce doporučovala, vychvalovala a nadšeně neprozradila nic z děje, tak jsem si všechny tři knihy půjčila. A přečetla (nesnesu pocit, že jsem něco nedočetla). Dva psychicky narušení cvoci se snaží spolu chodit a budovat jakýsi vztah. Jen co se vidí, musí spolu spát a asi po dvou měsících se chtějí brát. Jestli tohle budou číst dospívající holky, asi se žádná nikdy nevdá, protože takhle to fakt nefunguje! PS: třešnička na konec - ta holka je těhotná (no né, fakt :D?)

Halina Pawlowská - Proč jsem se neoběsila

Anotace: 
Vtipné povídky spisovatelky Haliny Pawlowské, o životě tlustých i obyčejných žen.

 

Co na to já: 
Halinu a její humor všichni známe. Vtipné sloupky a fejetony kdy si u některých uvědomíte, že to není zas až taková sranda, ale krutá realita. Za mě ok, Halinu mám ráda, je mi blízký její styl. Některé povídky nutí k zamyšlení, u některých si řeknete "to znám" a u některých se v metru smějete nahlas - tímto se omlouvám všem spolucestujícím ;o). Trocha srandy, kterou přečtete maximálně během dvou dnů ;o).

Mario Puzo - Kmotr

Anotace:  
Znamenité, sugestivní dílo o bossovi všech bossů, jehož vliv sahal od policie až po finanční magnáty, si získalo popularitu především proto, že zachytilo klasickou mafii v konkrétní době a v místech, kde existuje dodnes. Tajemství rodinných svazků a zločinu vyvolalo zájem velkého množství čtenářů, podpořený i filmovým zpracováním, jež s Marlonem Brandem a Al Pacinem v hlavních rolích natočil Francis Ford Coppola. "Americká sága" newyorského podsvětí detailně odkrývající přísně dodržovaná pravidla znovu oživuje historii krvavé války klanu Corleonů proti čtyřem dalším famigliím. Don Corleone, před nímž se třesou i ti nejmocnější, drží pevně všechny nitky vedoucí ke světu pašeráků, vyděračů i hazardních hráčů, kteří si podali ruku se zločinem a zákonem krevní msty. Čelit organizované zločinnosti financované špinavými penězi z obchodu s drogami a zneužívající bankovní systém však není jednoduché. Zvláště když mafiáni jednají v duchu hesla Questa guerra e cosa Nostra - Tohle je naše věc. 

Co na to já:

Tohle je vážně něco. Absolutně jsem se nechala vtáhnout do děje a knihu jsem si vážně užila! Objevují se v ní celkem dost popisné pasáže, ale v tomhle případě mi vůbec nevadily. Stejně tak ani vedlejší příběhy některých postav, naopak, klidně bych si přečetla příběhy všech ;o). Nicméně  konec mi přišel takový nedotažený a něco mi tam chybělo... Každopádně zařazuji do oblíbených a jednoho krásného dne si určitě přečtu znovu. Odteď jsem fandou italské mafie ;o).

Maria Sempleová - Kde se touláš, Bernadetto!

Anotace:

Geniální nebo vyšinuté? Nezřízeně vtipná kniha o dívce, která na vlastní pěst pátrá, kam že se to poděla její matka a nebojí se použít všechny prostředky, včetně: veřejných listin, tajné korespondence její psychiatričky, emailů a všeho co má po ruce.

 

Co na to já:

Vtipné, zajímavé a neobvyklé. Děj je tak trochu šílený, část se odehrává na Antarktidě (napadlo vás někdy, že byste jeli na výlet na Antarktidu?!) a převážně se pátrá po zmizelé mamině, která je jednou z nejvýznamnějších osobností v oboru architektury. Trochu zběsilé, ale dost vtipné, skvělé na odreagování ;o).

David Spence - Rembrandt 

Anotace: 
Kniha nové ediční řady z oblasti dějin umění vám přináší ucelený pohled na život a tvorbu Rembrandta van Rijna (1606-1669), jednoho z nejlepších malířů a grafiků západního umění. Slavným se stal již za svého života a brzy byl považován za největšího nizozemského malíře. Jeho dílo zahrnuje portréty, autoportréty a také holandské krajiny a obrazy s mytologickými či biblickými náměty.

 

Co na to já: 
Spíš než o knihu jde o formátem časopis, kde se dozvíte to nejzákladnější o životě a tvorbě Rembrandta. Potřebovala jsem z neznámého důvodu doplnit znalosti o něčem kulturním a to se mi díky téhle publikaci povedlo. Několik děl je zde podrobněji rozebraných, sem tam je i malé info o žácích slavného malíře a všechno je doplněno ukázkami jeho tvorby. Takže pokud si chcete rozšířit obzory, tady to jde ;o).

  

Jak jste se mohli dočíst tady, mám v plánu letos zmáknout 50 knih. Pokud mi vlastní nezodpovědnost dovolí, měl by se článek tohoto druhu vyskytovat na blogu pravidelně jednou měsíčně a nebude tak těžké si na konci roku spočítat, kolik těch knih vlastně bylo.

Tak držte palec a jestli se vám chce, pojďte do toho semnou. Co takhle začít aspoň jednou knihou měsíčně? Ať máme pořádnou slovní zásobu ;o)

Zima

 Ano, zima je tu a (zatím) na mě není ani tak dlouhá… Jsem pořád v Praze nebo jejím blízkém okolí a tady se moc ta opravdová zima neobjevuje. Jasně, je chladno, sem tam napadlo minimum sněhu ("tři centimetry sněhu a u Muzea čtyři") a převážně tak maximálně fouká vítr.

 Ale ta opravdová zima… Možná mi i chybí… Na horách jsem byla naposledy kdoví kdy a ani nevím, jestli bych se teď na lyžích nezabila :D. Na běžky mě ještě nikdo nedostal, to samé se snowboardem, jsem v tomhle prostě klasik :o). 

 Jsem spíš letní typ, mám ráda sluníčko, teplo a opalování (jo, v dnešní době, jsem sebevrah, ale já to prostě miluju! :o)). Ale taková procházka zasněženou krajinou, odměna na zahřátí v podobě horkého čaje nebo svařáku… To bych si taky nechala líbit. 

 A tak dnes jen malé ohlédnutí za poslední návštěvou hor zalitých sluncem a posypaných kupou sněhu..

Jak to máte se zimou vy? Jezdíte na hory? Nebo radši za teplem?

 foto moje/Slovensko

Konec týdne...

... je tady!

Jaký byl ten váš?

  Můj tak trochu zběsilý ;o).  Po prosincové nemoci a jen dvou a půl pracovních dnech v týdnu předešlém jsem do všeho vlítla naplno, jak se na nový rok sluší a patří ;o). A tak jsem v práci zvládla spoooustu věcí a konečně jsem byla zase po měsíci cvičit. A taky jsem byla po měsíci v autoškole. Myslím, že tenhle neplánovaný oddych od všeho a všech mi ve výsledku prospěl. Konečně se totiž zase cítím plná sil a energie a (zatím) se mi daří všechno zvládat v pohodě.

 I tak jsem ale o tomhle víkendu potřebovala trochu relaxovat. Nejsem Superwoman a tak prostě někdy musím vypnout a dělat jen něco nenáročného ;o). Po sobotním uklízení vánoční výzdoby a stromečku (letos brzo, loni jsme ho měli do února :D) hodila dnes od rána nohy nahoru. Začala jsem den na mě "královskou" snídaní a dopřála jsem si snídat asi hodinu v klidu a pohodě u filmu Čokoláda. Není to báječný start? 

   
 Přes den jsem si pak udělala pořádek v knihách (Ježíšek totiž přinesl nějaké nové a já zjistila, že se mi už nikam nevejdou = potřebuju novou obří knihovnu!) a založila jsem si svoje "vystřihovánky" jak tomu Kuba říká.

 Odjakživa si totiž ze všech novin a časopisů vystřihuju co mě zajímá, schovávám různé vstupenky a lístky, nechávám si hezké obrázky a celkově prostě sbírám všelijaké papírové nezbytnosti. Pořídila jsem si na ně roztomiloučký sešit a jízda může začít! Stříhám, lepím, popisuju... Prostě si všechny tyhle nezbytnosti nechávám a pak jimi občas listuju... A kolikrát najdu něco, na co už jsem dáááávno zapomněla :D. 

Odpolední relax s aktuální četbou a malinovým shakem :o)

 To byla v kostce moje neděle. A teď mi řekněte, jaká byla ta vaše? A taky si schováváte různé výstřižky? 

Pac a pusu D.

O tom, jak (ne)mám předsevzetí

 Je neděle, já si lakuju nehty (taková má nedělní rutina) a přemýšlím, o čem bych vám tu dnes napsala. Nějaké články už mám připravené, ale poslední dobou mám chuť vám tu trochu vnucovat svoje myšlenky a nápady... Prostě se trochu vykecat... A tak to nejspíš budete muset chvilku přetrpět ;o).

 Každopádně dneska... No napadlo mě trochu si tu porozprávět o novoročních předsevzetích. To jste nečekali, co! Jako asi většina lidí si vlastně žádná předsevzetí nikdy nedávám. Věříte mi to? Být vámi, tak to nedělám :D. Protože stejně jako všichni si žádná předsevzetí sice úmyslně nedávám, ale objevuje se u mě spousta hlášek typu "letos už fakt zhubnu, budu víc cvičit, udělám si na všechny a všechno čas, přestanu kouřit (jo, kouřím, je to hnus a tak, ale co), stihnu co jsem loni nestihla, budu víc číst, víc tvořit, víc šít, víc se smát...". A takhle bych tu mohla pokračovat do úplného unudění. Mého i vašeho.

 A teď můžete zkusit hádat, jak to vždycky dopadne :D. No jo, přesně, nedodržim nic :D. Teda loni se mi něco z toho povedlo. Aspoň myslim. Víc se smát a víc číst - to jsou na 100% dvě věci, které si můžu odškrnout. Co se týká smíchu, beru to i tak, že se mi celkově víc smály myšlenky. Je to divný, ale je to tak. Snažila jsem se nemyslet tolik na kraviny, nestresovat se a místo toho si radši představovat něco krásného, milého a vtipného. A světe div se, ono to po nějakém čase začlo fungovat i bez toho snažení. Dneska jsem na tom tak, že mě některé věci (konečně!) nechávají chladnou a prostě mávnu rukou a jdu dál. A víc číst. Tak teda loni jsem si začala počítat, kolik knih za rok přečtu. A jsem na 43. Což je myslím fajn číslo :o). Letos bych chtěla laťku zvednout a dostat se na číslo 50. Hezky kulaté :o).

zdroj

 Co ještě bych letos chtěla? Smát se ještě víc. Najít si něco nového, co mě bude bavit. A konečně si udělat ten čas ale už ne na všechny a na všechno, ale hlavně na sebe. Jo, zní to sobecky, ale člověk občas sobec být musí. Kuba mi pořád vyčítá, že neumím nikomu na nic říct ne. A tak tu svatopřísežně prohlašuju, že odteď NE! Když na něco nebudu mít čas, chuť, náladu, peníze... NE! A přitom se to píše tak jednoduše ;o). 

 Pak taky chci (a to vím že klapne) strávit březnovou dovču s mýma ženama. Chci dodělat řidičák (to klapne taky, už mi zbývá jen kousek). Chci se těšit ze zařizování nového bydlení (to zatím není jisté, ale už je to tak 80 ku 20 že to vyjde). A chci příští Vánoce a Silvestr strávit minimálně tak skvěle jako ty co máme právě za sebou. Protože byly báječné!

 Samozřejmě chci, abychom byli všichni zdraví, spokojení, milovaní, v pohodě a bez starostí. To je bez debat to nejvíc.

 Teď už jen chci konečně přestat psát, protože jinak vás asi nikdo nedonutí všechny tyhle pochody přečíst :o).

Užijte si zbytek neděle a příští týden odstartujte s úsměvem!