PF 2016

Moji milí!

Vánoční přání jsem letos absolutně nezvládla... A tak se to teď pokusím napravit péefkem... 

 Vánoční čas jsem letos trávila s rodinou a konečně po pár letech jsem se (téměř) odpoutala od všeho virtuálního. Říkám téměř, odepsala jsem na několik SMS zpráv, ale to už se asi v dnešní době ani nedá počítat.. ;o). 
 Není to tak, že bych na své přátele a na vás nějak zanevřela a vyloženě nechtěla s nikým komunikovat... Jen mi přišlo, že už toho všeho bylo letos dost a aspoň ty Vánoce bych mohla zkusit prožít ve sladké nevědomosti o mailu, Facebooku a všech ostatních vymoženostech.. 
 A světe div se, docela se povedlo! Malý absťák se sice dostavil, ale jedna fotka na Instagramu ho zahnala ;o). No jo, jsem už prostě "dítě moderní doby" ;o). 

 I tak bych vám ale do toho blížícího se nového roku chtěla přát, ať si mnohem víc užíváte života reálného (není trestné tohle na blog psát? :o)). Ať se vám splní všechny sny a přání. Ať jste zdraví. Šťastní. Spokojení. Milovaní. A ať je ten příští rok zalitý sluncem!

Pac a pusu D*

Malé milé vánoční DIY

Krásné pondělí všem!

Dnes vám chci ukázat jedno malé, včera vytvořené vánoční překvapení. I když vlastně ani nejde úplně o tvoření, jako spíš jen sekupení dohromady... Zní to zvláštně? Nebojte, až to uvidíte, pochopíte :o). 

Chystám se na odpolední kávu s mými ženami a po vzájemné domluvě jsme se rozhodly, že dnešní káva už bude Ježíšková :o). Miluju tyhle naše sedánky ať už jsou s dárky nebo bez. Letos se všechny tři známe úžasných 10 let a já musím říct, že to uteklo jako voda... Jsem nesmírně šťastná a pyšná na to, jakou jsme si vzájemně oporou i na to, jak skvěle si rozumíme. Jak se většinou říká (klišé ;o)) "jsme spřízněné duše" :o). Není nad to pár takových mít, i vám všem to vřele doporučuju a doufám, že někoho takového máte!

Teď už ale dost řečí, šup sem s tím, co jsem si pro mé ženy vymyslela jako součást vánoční nadílky!

Inspiraci jsem čerpala na Pinterestu a musím říct, že co se týká vánočních dárků, je jí tam opravdu spousta... Až by člověk nejradši tvořil od rána do večera :o). 

Na poslední fotce ještě vidíte druhou hořící svíčku na našem adventním věnci (jak jsem ho tvořila najdete tady). A vedle něj úžasný adventní kalendář podle Evči z Gather Moments (odkaz přímo na něj je tady).

Tak tady to máte... :o)

VÁNOČNÍ KAKAOVÉ POKUŠENÍ

POTŘEBUJEME:

• nádobku (skleněnou, plastovou)
• kakao
• cukrářské zdobení
• Oreo
• Marshmallow
• cokoliv dalšího co obdarovaný má rád
• dárkovou stuhu
• lízátko ve tvaru hůlky

A postup? Asi není třeba ;o). Ingredience vrstvíme na sebe do naplnění zvolené nádobky, zavíčkujeme a pomocí stuhy připevníme lízátko a zároveň dozdobíme. Jako nádobku jsem použila větší kořenku, je ale možné dát ingredience třeba do více "zkumavek", větší skleničky, sklenky na víno... Prostě do čehokoliv. Obdarovaný už pak jen všechno vysype do hrníčku a zeleje horkým mlékem... Mňam! 

Co vy, taky něco podobného tvoříte? Nebo něco ještě lepšího? Dejte vědět!

 

 

 

Adventní...

…čas je tu!

A já vám rovnou povím - ani mi to moc nepřijde.. Nebýt všudypřítomných světýlek, čokoládiček v obchodech a kosmetických dárkových balíčků tamtéž, asi by mi letos adventní čas unikl…

I když… Jak už mě možná trochu znáte, tak Vánoce jsou mým oblíbeným svátkem :o). A jak už to tak u mě bývá, i nějaký ten Ježíšek se u nás doma zabydlel ;o). Tenhle víkend jsem dokonce i pár dárků zabalila… No a vzhledem k tomu, že dnes je první adventní neděle, přišla na řadu i výroba adventního věnce.

Jak tak koukám, tak naposledy tu byly věnečky dušičkové (a přečteno, jak ten čas letí..). Dnes tu bude jen jeden věnec, o něco větší a s trochu pozitivnější náladou. Přece jen čas do příchodu Ježíška se dobře odpočítává snad všem! :o).

Věnec jsem letos volila jako každý rok spíš klasický, žádné moderní vychytávky se nekonají… Až na to, že slámový korpus a pár dekorací jsem koupila.. Pak už jen nějaké šišky z lesa, skořápky od vlašáků "vytuněné" zlatým sprejem… Trocha lepidla, vázací drát, (loňské) svíčky a tradááá, je hotovo!

 Jak to u nás teď vypadá? Mrkněte!

Prozářená hvězda pro zářivé zítřky na rozloučení!

Pac a pusu D*

Přečteno: říjen 2015

Krásný pátek všem!

Dnes jsem tu se dvěma rychlými tipy co si třeba o víkendu přečíst… Říjen byl na čtení slabší a dnešní článek je tak kratší, ale to myslím vadit nebude ;o). Jdeme na to!

Mario Puzo, Ed Falco - Corleone

Anotace:

Prequel k legendárnímu Kmotrovi, působivý román o tradici a násilí, oddanosti a zradě, vychází z nerealizovaného filmového scénáře neméně legendárního Maria Puza. Zavádí nás do New Yorku třicátých let, doby nenávratně poznamenané hospodářskou krizí, v níž se zároveň nebývale daří zločineckým organizacím. S koncem prohibice však přichází rozhodující bitva o to, který rodinný klan zbohatne… a který bude čelit neodvratné záhubě. A Vito Corleone, jeden z nejtvrdších mafiánů, ví, že nic není důležitější než rodina. Mladší děti, Michael, Fredo a Connie, chodí ještě do školy, adoptivní syn Tom Hagen je na vysoké, ale starosti mu dělá nepřizpůsobivý Sonny, který se nechce stát obchodníkem, ale kráčet na vlastní pěst v otcových stopách.

Co na to já:

Jak to jen říct… Puzo je z toho cítit jako blázen… Ale není to on. Abych řekla pravdu, některé postavy mi přišly trochu jinak popisované než v Kmotrovi (ano, srovnání se nemůžu ubránit). Jasně, lidé se mění, ale prostě mi to nějak nesedlo.  Kniha jako taková je čtivá, příběh zajímavý ale něco tomu chybí… A nebo jsem očekávala zbytečně moc. Celkově mi nejde utvořit si pevný názor, mám to tak 50:50… Na 50% líbí, na 50% nelíbí…

Charlie Lovett - Dobrodružství milovníka knih

Anotace:

Peter Byerly vlastně ani nevěděl, jak se dostal právě do tohoto antikvariátu. Před devíti měsíci jím otřásla smrt jeho milované manželky Amandy, přestěhoval se ze Severní Karolíny na anglický venkov a doufal, že se tu znovu vrátí ke svému koníčku – sbírání a restaurování vzácných tisků. Když však otevře svazek z 18. století o shakespearovských podvrzích, vypadne z něj – Amandin portrét! Přestože akvarel očividně pochází z viktoriánských časů, podobnost je tak neuvěřitelná, že Petera posedne myšlenka přijít záhadě na kloub. Pátrá po stopách obrazu v historii a nakonec objevuje knihu, která by mohla s jednoznačnou platností říci, zda Shakespeare opravdu byl autorem svých her. Brilantní román o lásce a vzácných knihách tak prozkoumává i jednu z nejdráždivějších literárních záhad všech dob.

Co na to já:

Kniha o knihkupci, knihách a knižním tajemství… Ooo, ano, to je něco pro mě :o). Čtivé, napínavé a zajímavé. Děj přeskakuje mezi Peterovým současným životem, 18. stoletím a dobou kdy ještě žila jeho Amanda… Děj vede spíš od konce k začátku - postupně na povrch vyplová co jak bylo, proč se některé věci staly… A na konci vás čeká téměř kriminální zápletka! Tahle kniha za mě rozhodně ano!

A to je pro dnešek vše.. I když jsem si myslela, že v době nemoci přečtu o dost víc, opak je pravdou. Tentokrát mi bylo tak blbě, že ani knížky mě nebavily :o(. Tak nevím nevím, jak stihnu tu letošní padesátku knih, které jsem měla v plánu přečíst… Jak jste na tom vy?

Pac a pusu D*

Super rychlé DIY (nejen) dušičkové věnečky

Dušičky.

Takový docela hezký lidový název.

Tenhle den, kdy se vzpomíná na zesnulé, věřící se modlí za zesnulé a je možné prolínání světů živých a mrtvých má svůj prapůvod kdesi v dobách Keltů a Slovanů..

To by bylo k historii asi tak všechno, máme 21. století a pokud někoho zajímá víc, dokáže si vyhledat (osobně jsem si o dušičkách přečetla tady a musím říct, že jsem zas o něco chytřejší ;o)).

Podle názvu se má jednat o super rychlé tvoření, takže i článek dnes bude super rychlý! 

Památku zesnulých obyčejně uctívám v průběhu celého roku (hlavně nemateriálně) ale z určitého zvyku i právě na dušičky. Dušičkové věnce několik let vyráběl můj dědeček, ale jelikož už není nejmladší, letos jaksi nejsou.. Nezbývalo mi nic jiného než naběhnout do obchodu.. a tam se zděsit! Nejen, že už všude straší vánoční dekorace, čokoládičky a balíčky, ale cena takového věnečku, který položíte na hrob vašeho blízkého (a který vám v lepším případě někdo ukradne až za týden) mě vážně překvapila. A tak jsem se rozhodla letošní věnečky vyrobit sama (mám to přece v genech, ne?!?). Nebyl čas dojet si vypůjčit materiál od dědy a tak jsem v obchodě nakoupila vše potřebné a doma posbírala pár maličkostí… A ty nejjednodušší věnečky jsou na světě!

Jak na nejrychlejší dušičkové věnečky vlastní výroby?

Potřebujeme:

• slámový korpus
• tavnou pistoli
• umělé květiny
• šišky, šípky, větvičky, dekorativní drobnosti… co dům dá!

A jak na to? Nejvíc jednoduše - všechno naaranžovat, rychle mrknout jak to vypadá a nalepit.

Fantazii se meze nekladou, samozřejmě je možné věnečky obalit chvojím, použít polystyrenové, drobnosti přidělat drátkem…

Ale tohle DIY mělo být přece super rychlé!

Pac a pusu D*

Cirkus

Zdravím všechny! 

 Jak už název napovídá, dneska tu bude panovat cirkusová atmosféra :o). Ne že bych si tu z vás chtěla utahovat, předvádět salta a strkat hlavu lvům do tlamy (to by bylo něco!), ale chtěla bych trochu zavzpomínat a možná i popřemýšlet..

 Podzim je pro mě takové cirkusové období. Jsem původně holka maloměšťačka a pro nás byl cirkus vždycky něco. "Viděli jste to? Na hřišti stojí šapitó!", "Kdo je ten kluk/holka co s námi najednou chodí do třídy? A co umí? Chodit ve vzduchu po laně? Žonglovat? Ukááááž…!", "Jé, ty se máš, že moc nemusíš chodit do školy…". Spousta podobných vět a otázek se opakovala každý rok. A někdy i víckrát než jednou, to když přijely za rok cirkusy dva. Nebo dokonce tři!

 Jako malá jsem cirkus milovala. Lákalo mě jeho kouzlo a táhlo jako magnet. Poprvé v životě sáhnout na hada? Ano prosím! Podržet v náručí mládě geparda? Ano prosím! Obdivovat nádherné kostýmy krasojezdkyň? Ano prosím! (odtud možná i pramení má láska k oděvům všeho druhu a pozdější výběr studijního oboru…). Bylo to všechno krásné, připravené, perfektní… A ani "smrádek ale teploučko" jak vždycky říká máma mi nevadil :o). Sice časem vystoupení ztrácela své kouzlo, všechno bylo tak nějak dokola… Ale co se nám (hlavně slečnám ;o)) neokouká, že?

 Co já a cirkusy dnes? Povím vám to asi takhle - chudáci zvířata a chudáci lidi. Proč jsou chudáci zvířata asi nemusím zmiňovat. A proč i lidi? Pendlovat celý život z místa na místo (kde už jste předtím stejně 10x byli), po tisící opakovat stejné číslo, nalíčit, odlíčit, zabalit a zase jet dál… Děti co chvíli v jiné škole, mezi jinými dětmi… Tenkrát mi to přišlo úžasný… Dneska? Zbláznila bych se. Miluju náš domov, to že je vždycky na svém místě a že ho (i po několika sklenkách vína) vždycky najdu a nikdo mi ho nikam neodtáhne ;o).

 Možná z nostalgie bych na nějaké představení šla… A třeba i na zahraniční, to by mě i lákalo… A nebo do bezzvířátkového "cirque"… To by mohlo být zajímavé..

Co vy, měli/máte to podobně jako já? Nebo vás okouzlilo něco jiného?

Pac a pusu D*

 veškeré foto pinterest.com

Co s načatým podzimem aneb župánková story

Hezký večer!

 Tak už je to tady! Ten pravý sychravý podzim konečně dorazil a já se vám musím přiznat, že jsem se na něj už docela těšila.. Vím že to asi není úplně normální, ale já prostě tohle pošmourné počasí můžu!

  
Konečně se totiž zase začínají nostit klobouky a já mám v plánu si letos nějaký moc fajnový pořídit. Ve většině čepic vypadám s prominutím jako šílenec, ale takový klobouk... To je přece elegantní záležitost ve které vypadá dobře prostě každý!

 Pak jsem si taky (konečně!) pořídila vysněný župánek a dokonce i spací tílko ze stejné kolekce, takže krásně sladěné! Protože podzim bez župánku by prostě nebyl podzim! I když... Můj župánkový příběh je klasicky trochu složitější... Už asi před půl rokem jsem si vyhlédla Božský župánek v M&S. Lehký, zelenkavý s růžovým dekorem nádherných květů a růžovým lemováním. Jen cena na mě byla dost vysoká... Ne že bych spořila za každou cenu, ale přece jen někdy jsou ceny v M&S dost vysoké a dát za lehounký župáneček téměř 1000Kč není nic pro mě... Tak jsem usoudila, že se určitě dostane do slev... A pak najednou... Byly ve slevě dlouhé spací kalhoty ze stejné kolekce... Šup s nimi do košíku! Jsou úžasné, lehounké, heboučké,... Aaaach, ale župánek to ještě není... Pak dlouho nic... A teď konečně! I župánek byl zlevněn na příjemnou cenu a je můj! A s ním i stejně krásné tílko! Takž celkem je ze mě hrdá majitelka třech úžasných kousků určených pro spánek a relaxaci! Huráááááá! ALE! Aby můj drahý K. neměl moc přemýšlení s vánočním dárkem pro mě... Nechala jsem župánek i tílko v jeho péči a poňuchňám se s nimi až na Ježíška... Sakra!

 Nezbývá mi tak než si číst, téměř zapálit byt (ta nálož všelijakých svíček to tu žhaví natolik, že ještě nemusíme topit) a hledat klobouk, který si rozhodně nenechám darovat až na Vánoce!

Co vy a vaše podzimní zážitky? Dejte vědět!

PS: beru i všechny tipy na léčbu moribundusu - drží se mě 14 dní, zítra jdu konečně k lékaři a už vážně nechci trpět, protože pak ten podzim bude stát tak akorát za ...

Pac a pusu D*

veškeré foto pinterest.com

Přečteno: září 2015

Krásný večer!

Hlásím se s pravidelnou dávkou přečtených knih za uplynulý měsíc! Září pro mě bylo trochu návratem ke čtení, přece jen jsem přes léto trávila víc času venku.. A zářijové počasí už spíš nahrávalo tomu zavtat se někde s knížkou… I z toho důvodu se těším na nastávající podzim a jeho pošmourné dny…

Nebudu to prodlužovat, jdeme na to ;o). Bavte se!

Stephen King - Dlouhý pochod

Anotace: 

Dlouhý pochod - tak se jmenuje nová soutěž pro čím dál otrlejší a náročnější diváky i soutěžící. Sto mladých chlapců se dobrovolně rozhodlo dát vsázku svůj život a vydat se společně na Dlouhý pochod. Soutěž má prostá pravidla: nikdo se nesmí odchýlit z vytyčené trasy a nikdo se nesmí zastavit ani zpomalit chůzi pod určitou rychlost, jinak dostane napomenutí - tři napomenutí znamenají okamžitou smrt. Nezáleží na tom, kdo jde nejrychleji nebo dojde nejdál, zvítězí jenom ten, kdo z celé stovky vydrží nejdéle. 

Co na to já: 

To vám teda povím… Doufám, že se nikdy nedočkáme situace, kdy by podobné soutěže byly reálné… Naprosto nepředstavitelný příběh, do kterého jsem se dokázala možná až moc zakousnout a nemohla jsem se odpoutat. Podle mě Pan King téma skvěle zpracoval a úžasně dokázal rozebrat psychiku některých zúčastněných. A to mě u této "co by kdyby" knížky naprosto dostalo!

Lars Kepler - Písečný muž

Anotace: 

Jedné chladné zimní noci se ve Stockholmu objeví mladý muž, jenž kráčí podél železničního mostu. Je silně podchlazený a má těžký zápal plic. Kromě toho v nemocnici vyjde najevo jeden šokující fakt: podle úmrtního listu má být tenhle člověk už sedm let mrtvý. Zabil ho sériový vrah Jurek Walter, jehož poté, co ho Joona Linna zatkl, soud poslal na léčení na psychiatrii v naprosté izolaci. Ale kde ten člověk celé ty roky byl?

Starý případ se znovu otevře. Zdá se, že někdo se snaží dostat pod kůži sériového vraha. Je třeba jednat rychle, protože čas běží. Lars Kepler svým čtvrtým románem překonává veškerá očekávání.

Co na to já: 

No… Že by to byla až taková pecka mi nepřišlo… Všechny předchozí díly série mě bavily hodně, ale tady pociťuju lehké zklamání… Ano, napětí je tady zase spousta, člověk místy zadržuje dech a čeká co bude… Ale na druhou stranu mi spousta věcí přišla celkem předvídatelná a postrádala jsem nějaké absolutní překvapení. Nicméně na další díl s názvem Stalker se i tak těším. Čtení mě totiž i přes tu předvídatelnost bavilo a tak nevidím důvod proč v sérii nepokračovat.

Peter Mayle - Podfuk na Korsice

Anotace: 

Podfuk na Korsice, to je typický Peter Mayle - výborný detektiv Sam Lewit a zábavná romantická cesta po jižní Francii plná dobrého jídla, pití i románků na jednu či více nocí. Sam Lewit vyšetřuje na Riviéře případ smrtelných intrik a přitom si dopřává všeho, co život zrovna nabízí... Miliardář Francis Reboul obhlíží své panství na pobřeží a čeká na příjezd Sama Lewita a Eleny Morales. Najednou mu padne do oka jachta plavící se blízko pobřeží. Vypadá to, že cestující mají neobvyklý zájem o jeho majetek. Jachta patří ruskému magnátu Olegu Vronskému, který se nezastaví před ničím, aby získal to, co chce. A chce Reboulovu vilu. Když Reboul odmítne prodat, Vronsky neváhá sáhnout k mnohem nechutnějším metodám, jen aby dosáhl svého...

Podfuk na Korsice, to je napínavý román plný překvapivých zvratů, scenérie šumivé jako šampaňské i gurmánských příležitostí všeho druhu. Je to jako jednosměrná jízdenka do radostného života v pravém provensálském stylu.

Co na to já: 

Peter Mayle si pomalu ale jistě získává místo v mém čtenářském srdci. Jeho knihy na mě mají krásně relaxační dopad a vždycky se dokážu přenést na místo děje. Což v tomto případě byla Korsika a řekněte mi, kdo by v září nechtěl na Korsice být… Místy úsměvný příběh mě moc bavil a krimi zápletku jsem vítala s otevřenou náručí. Pohodové, odpočinkové čtení, při kterém se budete bavit!

David Lagercrantz - Dívka v pavoučí síti

Anotace: 

Časopis Milénium má nové majitele a jeho kritici tvrdí, že Mikael Blomkvist je vyhořelý a že uvažuje o změně zaměstnání. Pozdě v noci Blomkvistovi zavolá profesor Frans Balder, přední odborník na výzkum umělé inteligence. Balder mu tvrdí, že pro něj má důležité informace o americké zpravodajské službě a že byl v kontaktu s výbornou mladou hackerkou, která se podobá někomu, koho Blomkvist velice dobře zná. Mikael Blomkvist doufá v exkluzivní reportáž, kterou on i Milénium tak zoufale potřebuje. Lisbeth Salanderová má jako obvykle své vlastní plány. Ale nadešel čas, aby se jejich cesty ještě jednou zkřížily.

Co na to já: 

Stieg Larsson to rozhodně není. Ale má to něco do sebe. Lagercrantz píše podobně poutavým stylem, který vás donutí se do knihy zakousnout a nepustit i kdyby nevím co. Příběh byl zajímavý a něčím jiný, místy jsem ale měla co dělat. Objevují se zde popisy počítačového umění, matematických rovnic a sem tam i trocha toho fungování vesmíru. Ok, člověk to přečte, ale že by mi něco extra v paměti uvízlo… Spíš to bylo chvilkami i rušivé a já se nemohla dočkat, až se dostanu k nějaké "reálnější" pasáži. Musím ale říct, že podle mého názoru se Lagercrantzovi podařilo na Larssona celkem obstojně navázat, ale něco málo tomu přece jen chybí…

Četli jste nějakou z uvedených knih? A co říkáte na pokračování Milénia?

Dejte mi vědět!

Pac a pusu D.

"140" Ferdinand PORSCHE Festival

Krásný večer všem!

 Trochu mi to trvalo (jestli tu nejste poprvé tak víte, že občas mám s články trochu skluz ;o)) ale KONEČNĚ jsem tu s mini fotoreportem z největšího Porsche srazu v ČR. 

  Možná trochu i díky vydařenému počasí se letos na srazu sjelo přesně 160 vozů Porsche, k tomu kolem stovky historických motocyklů a pár dalších nadšenců z řad sportovních vozů, vozů značky Saab, BMW,… No a samozřejmě ohromná spousta návštěvníků :o). Koho by nelákalo prohlédnout si pod dohledem Ještědu spoustu krásných aut? Dost bylo řečí, pojďte se se mnou pokoukat a pokochat!

Byli jste? 

Jestli ne, snad se mi podaří přiblížit vám aspoň něco málo z úžasné atmosféry na pár fotkách…

Pac a pusu D.

PS: podrobnosti najdete tady http://www.porsche-club.cz/;o)

Přečteno: srpen 2015 + pozvánka

Po chvilce ticha zase přeju krásný večer všem!

 Čas letních dovolených se nám pomalu ale jistě krátí… I já už mám tu svojí za sebou (někdy se tu spolu za ní ohlédneme, jo?) a tak jsem tu už s osmým článkem na téma přečtených knih v letošním roce… Jak by řekl klasik - to to letí! Nebudu to prodlužovat, za srpen jsem stihla přelouskat jen tři knihy… Myslím si ale, že jsou natolik žánrově pestré, že je to pochopitelné… A kdo dočte až nakonec, dozví se o jedné skvělé víkendové akci, na kterou se jako každý rok chystám… A kdo bude chtít, může mě tam potkat! ;o)

Stephen King - Z buicku 8 

Anotace:
Pennsylvánští státní policisté z fiktivního města Statler si přivezou na stanici starý Buick Roadmaster, jehož majitel zmizel u čerpací stanice. Vůz vzbuzuje zvědavost policistů, kteří záhy zjistí, že jeho dveře a kufr se občas otvírají do jiné dimenze zabydlené podivnými tvory. Navíc není jisté, jestli vůz nemůže za zmizení několika lidí. Příběhy policistů z návštěv v jiných dimenzích a občasné podivné chování automobilového veterána upoutá Neda Wilcoxe, syna zemřelého policisty. Jeho okouzlení vozem však brzy přerůstá v nebezpečnou posedlost... Brzy po dokončení první verze románu měl Stephen King těžkou automobilovou nehodu, která se podivně podobala nehodě policisty Curta Wilcoxe. Ten ji však - na rozdíl od autora - nepřežil.

Co na to já:

Abych řekla pravdu, když jsem si tuhle knížku v knihovně vzala do ruky, nebyla jsem si úplně jistá, jestli se mnou půjde domů. Nakonec jsem přimhouřila oko a řekla si, že to zkusím. Jak už víte pro mě je pan King jedním z top spisovatelů. Nicméně se tak trochu vyhýbám jeho knihám, které zavánějí příměsí sci-fi… Jasně, do klasického sci-fi má tahle kniha daleko… Ale i tak… Snad mi rozumíte ;o). Nakonec ale musím říct, že v tomto případě byly mé pochybnosti absolutně zbytečné. Ano, celý děj se motá kolem trochu mimozemského Buicku, ale to není to úplně hlavní. Neuvěřitelně mě bavil celý styl vyprávění - banda policajtů vypráví příběhy spojené s Buickem synovi jednoho z nich, který se bohužel vyprávění nedožil. A Ned se nakonec stane součástí několika z nich… Při čtení jsem měla pocit jako bych s nimi seděla na lavičce a všechno poslouchala přímo od nich… Tahle kniha na mě rozhodně udělala dojem!

Chris Greenhalgh - Coco a Igor

Anotace:

Paříž 1920. Coco je sice již slavná a bohatá, ale jen velmi těžce překonává nešťastnou smrt své životní lásky. Igora a jeho rodinu připraví bolševici o všechno, chudý Igor nachází exil v Paříži. Coco se s ním seznamuje prostřednictvím ředitele ruského baletu a jejich milostné vzplanutí je okamžité a vzájemné. Přestože má láska mezi Coco a Igorem jen krátké trvání, poznamenává jejich životy na vždy. A jejich osudy se ještě mnohokrát jakoby zázračně protínají…

Co na to já:

Nějak nevím... Kniha jako taková je čtivá, stránky do mě padaly jako o život. Krásně zpracované téma, obzvlášť jsem si užívala příběh o tom, jak vznikl slavný Chanel No.5 - jeho vznik je tu jako takový malý vedlejší příběh taky popsaný. Kdybych ale měla přemýšlet o lásce Coco a Igora, musela bych se pozastavit. Chápu, že lidské city umí být hodně nevyzpytatelné, ale trochu se mi ekluje představa toho, jak Igorova žena Kateřina leží nahoře v domě nemocná a on si mezitím ve své pracovně užívá s Coco. Já vím, není to nic hrozného, ale v tomhle jsem trochu konzerva.. Nicméně věřím tomu, že ať už to ve skutečnosti bylo jakkoliv, jejich láska byla určitě velmi hluboká.

Tarra White - Porno a já

Anotace:

Nejúspěšnější současná česká pornoherečka Tarra White přichází s otevřenou zpovědí o své cestě za slávou a bohatstvím. Vzpomíná na své začátky, jak jen pár dní po svých osmnáctých narozeninách natáčela s Robertem Rosenbergem. Jak si během půl roku stačila vydělat tolik peněz, že už je neměla za co utrácet. O tom, jak ji chtěli prodat šejkovi nebo jak znenadání přišla ke svým umělým ňadrům. Prozradí vám, jaké trapasy se mohou stát při natáčení porna a jaké to je, když ji někdo pozná na ulici a začne vykřikovat: "Já vás znám" Tarra White se na vrcholu pornoprůmyslu pohybuje již sedm let a dokáže poutavě popsat, jak to v něm chodí, jak se porno natáčí, jací jsou lidé, kteří se v něm pohybují, jak se po celosvětové finanční krizi změnily podmínky a porno přestalo být oním pomyslným "zlatým dolem". Porno a já je kniha, která je jako dobrý sex: Vášnivá a bez zábran.

Co na to já:

Teď z trochu jiného soudku! Tuhle knihu jsem dostala k narozeninám a musím říct, že jsem ji přečetla asi za 2 dny :o). Abych řekla pravdu tak nějaký ten film pro dospělé už jsem viděla, ale jméno ani podoba herečky Tarry White mi nic neříkaly... Po přečtení téhle knihy o ní ale už představu mám. A jsem ráda, že i v tomto filmovém žánru se našel někdo, kdo byl ochotný dát takovou knihu dohromady. Nečekejte tady žádné pikantnosti, spíš jen reálný pohled na to, jak se Tarra k natáčení dostala, kdo jí pomohl, kdo naopak moc ne a jak to všechno funguje. Myslím, že by se kniha klidně mohla zařadit do povinné četby pro náctileté - Tarra je velkou zastánkyní bezpečného sexu. A k tomu se dozvíte i něco málo o porno průmyslu... Takže proč ne?

To je pro dnešek k přečteným knihám vše. A teď k té slibované pozvánce! 

 Letos se uskuteční již několikátý Ferdinand Porsche Festival s přízviskem "140". Přesně před tolika lety se totiž slavný automobilový konstruktér narodil ve Vratislavicích nad Nisou. A spousta majitelů vozů této dnes už ikonické značky se v jeho rodišti sejde ke společným oslavám. Pokud byste chtěli vědět víc, mrkněte na stránky pořadatele - Porsche Classic Club. Pokud by vás zajímalo, jak takový obří sraz vypadá, přijeďte se podívat! A na loňský ročník můžete mrknout tady.

Pac a pusu!